Z komína se kouří, večeře se vaří.
Kuchařka si při tom říká: „Pro Mařenku, pro Jiříka,
i pro toho Řehoře, co tam křičí na dvoře.“

Utáhla prý bába dědka
na vařené nudli.
Zápas to byl napínavý,
lidem žíly tuhly.

Tajný recept na tu nudli
dal bábě sám z pekla čert
a s ním – račte jistě vědět -
není nikdy žádný žert.

Bába čerta oklamala,
nechtěla mu zaplatit.
Za trest budou s touhle bábou
všichni čerti z pekla šít.

Šampióni lyžování
uhánějí z horských strání.
Hurá šupem ze svahu,
Chce to hlavně odvahu.

Barvičková písnička
Jeden Proužek, potkal Kroužek na paloučku u lesa
pohráli si, zazpívali, tancovali hopsasa.
Pak tam prošel nepořádník a všechno se popletlo
barvičky to zachránily a dobře to dopadlo.

Autorka: Kateřina Važanová
Pohádka je zařazená do soutěže: Napište pohádku pro děti

Na severu blízko pólu,
je ráj ledních medvědů.
Plavou v noci, loví ryby,
klouzajíc se po ledu.

Dráčku, dráčku,
leť si vzhůru,
leť až do nebes,
jen mne neodnes!

Všechny myši v šedé chýši mají šaty šedé,
všechny myši v šedé chýši šedý myšák vede.

Stála basa u primasa,
za kamnama stála,
když primaska zatopila,
basa sama hrála.

Po pěšině k lesíčku nese lišák mošničku.
Čeká liška s liščaty, co dostanou od táty.
Volá lišák na lišku, aby vyšly z pelíšku,
že jim našel v houštině žlutou kobližku.

Strážník stojí na stráži, Azor na něj doráží;
Petr hrozí na Azora, že je Azor nepozora.

Milena je v loubí, dolíček tam hloubí.
Bude ťukat fazole, co tu leží na stole.

Hadrycucky,
to je (rána) nápad
vzít si do hry pelikána!
Všechny míče klidně (sněd) sní,
ať je vrátí, ale hned!

Amatéři rádioví na anténu zvuky loví. Stačí drát a sluchátka a už je tu pohádka.

Vodník Mokrýsek má svůj notýsek uložený na kredenci a v něm v přísné evidenci jak se patří, jak se sluší, každou ulovenou duši. Jednoho dne při kontrole vodník zoufá celičký: Dvě dušičky tady chybí, co mám dělat, lidičky? Na ten případ přijel z Prahy vodník Velký detektiv, však i on si láme hlavu, jaký je to světe div. Vodníka již opustila jeho dobrá nálada, brzy se však vysvětlila tahle celá záhada: Zatoulaní utopenci vrátili se co by dup, jednoho z nich začal bolet vlevo dole strašně zub. Mokrýsek si prozpěvuje: Sláva, sláva, lidičky, že mě to hned nenapadlo, to jsou bludné dušičky.

Věda mění staré zvyky, to je něco pro techniky! Tenhle klakson, haf, haf, haf, umí štěkat na pozdrav.

Když se blíží krušné doby, je čas myslet na zásoby, kdo má tlapky dozadu, stráví zimu ohladu.

Kuchařinka, kuchařinka, má tvářičku jak peřinka. Kuchař, kuchař, kuchaříček, uvaří nám pár vajíček.

House v strouze, kousek pouze od husy se vzdálilo. Hned ji z nouze volá dlouze, pláče, že se ztratilo.

Konipásek sezob klásek, konipas sezob klas. Neboj, ptáčku konipase, že ti kombajn zrní spase! Za rok zas, za rok zas, vyroste ti nový klas.

Padá lupen po lupenu, Pepa stojí pod lípou: Pojďte, děti, pojďte chytat, penízky se posypou! Pod lípou je kupa dětí, pomáhají Pepovi! Pak u Pepy nakupují za penízek lípový.

Tam v daleké Africe nežije jen opice. Žije tam též krokodýl, co se v Nilu narodil. Veselá to kopa není, ostré zuby na nás cení, stále pláče, moji milí, velké slzy krokodýlí.

Družstvo stojí v zástupu. První skáče z místa. Druhý z místa kam doskočil první a tak to postupuje až odskáčí všechny děti.

Šel Pepíček brázdou, měl kapsičku prázdnou. Přišla za ním Tonička a dala mu chlebíčka.

Vysoko si vzlétl drak, aby věděl, kde je mrak. Letěl, letěl, dál už nemůže, čeká, že mu větřík pomůže. Vítr má hodně práce. Češe listí na zahrádce. Profukuje větve stromů, aby spadlo všechno dolů.

Kdo chce dělat horskou túru, musí šplhat přímo vzhůru. Kdo je chytrý, nosí tyč, hopsa hejsa a je pryč!

To se přece také musí občas dělati psí kusy. Máma volá: Otíku, nedělej tu rotyku! Hleďme naši Amálii, jak s ní všichni čerti šijí. Kubík také rozhodně přidá dřívka do ohně. A i Ema vyvádí? Umí to prý od Ládi. Láďa zlobí nejvíce, směje se té panice. Když se sejde dětí pět, zdá se, že se zboří svět. Je to příliš rozruchu, výprask visí ve vzduchu. To již máma nepočká, dětem hrozí vařečka.

Proč ten strašák, tolik zuří? Nestraší mu na cimbuří? Tumáš novou buřinku, jdi se projít po rynku!

Řehoř má rád ředkvičky, řepu a řízky. A taky křupavé křupičky. Řehoř říká řízek mňam, na tom já si pochutnám.

Kde jsou vdolky s povidly, tam je moje obydlí, když už vdolky nejsou víc, zklamanou má Lidla líc.

Koho by to napadlo, že má vosa žihadlo? Že ta moucha pruhatá přelétne k nám přes vrata a že bodne – AU, to píchá! - už je pozdě honit bycha. Teď už by mě napadlo, že má vosa žihadlo.