Na úvod článku bych chtěla poděkovat Petře. Protože díky ní vlastně vznikají tyto články. A také jí chci poděkovat za propůjčení její přezdívky  XY, pod kterou články zveřejnila.
Petři, moc ti děkuji :-)) (Poz. red.: Není zač, opravdu moc rádo se stalo!)
A také Vám všem, kteří píšete a tipujete :-)) ...

Zima je moje nejneoblíbenější roční období. Kdyby bylo možné ji vyškrtnout z kalendáře, tak to udělám. K tomu zredukovat chladnější období jara a podzimu a byla bych spokojená. Jenže ono to nejde.
Částečně tato moje nechuť k mrazivějším částem roku souvisí s tím, že jsem od dětství bydlela s rodiči v ...

Je pátek večer 24. září a já jedu autem. Vezu rodiče domů. Vezu je a říkám si, jaké štěstí mám, že jsou tu se mnou. Stačilo pár hodin předtím, aby něco dopadlo jinak a nemuseli tu se mnou být.

Je pátek. Den jako každý jiný. Opět hektický, naplněný spoustou povinností ...

Halloween je pozůstatek keltských oslav konce roku nazývaných jako Samhain. Keltové byli velmi mocní a v Evropě velmi "roztažení". Oblast našich zemí - Čech a Moravy - byla v době jejich rozmachu oblastí centrální a "velící". Říká se, že to bylo Irsko, ale bohužel, to bylo poslední území, kam ...

Když jsem si v osmé třídě základní školy vybírala své povolání, kromě důvodu pomáhat lidem, vyhrála zdravka i z prozaičtějších důvodů. První byla matematika - věděla jsem, že na této škole není maturitním oborem a budu ji mít už jen dva roky. Taky se mi v té době hrozně moc ...

Mé neobvyklé poprvé je má první láska. Ta je asi neobvyklá pro každého, už jen tím, že je to prostě první láska. U mě je to ještě neobvyklejší a to proto, že když jsme spolu začali chodit, bylo mně 14 let a jemu 20. Možná ještě neobvyklejší je to, že ...

Když si řeknu slovíčko „poprvé“, tak se mne vybaví spousta situací. Některé vážné, některé veselé, některé zábavné více, některé méně. A jak život plyne, tak těch „poprvé“ stále přibývá.
To, o kterém chci psát, se odehrálo v prosinci 1994. S mým manželem, tehdy přítelem, jsme se znali již nějaký ten pátek, ...

Občas se nám přihodí „něco“, co by nemělo být zveřejňováno. Vnímáme to osobně a v okamžiku niternosti chceme, aby vše zůstalo jaksi utajeno. Svěříme se jedné blízké osobě a další lidé už se nic nedozvědí. No a já se zamotala… Do čeho? Do tajností.

Jsem si vědoma, že každý člověk ...

Práce v dolech byla těžká, ale kdo za ni uměl vzít, vydělal víc než obyčejní sedláci. Moc si jich ale neužili. Nejen proto, že umírali mladí, protože uhlí jim ukracovalo životy. Havíři byli také pověstní tím, že peníze se jich moc nedržely – skoro všechny se rozkutálely v místních harendách, které kolem dolů rostly jako houby po dešti. To bylo doma vždycky křiku, když horník přišel „ze šachty“ pozdě v noci na vratkých nohou a bez jediného groše. Na dno sklenice se často a rád díval i horník Jakub, Jeho žena to s ním neměla lehké, ale nestěžovala si, ostatní na tom nebyly o moc lépe. Jednou, když Jakub do noci nepřicházel, se mu vydala naproti. Našla jej u kapličky, která stála nedaleko od jejich domku; kořalka ho zmohla tak, že ani domu nedovrávoral. Jakubova žena dostala nápad. Nevláčela jej domů, jako to udělala už mnohokrát předtím, ale přivázala mu k opasku provaz od zvoničky. A šla domů – aspoň tam bude mít klid. Jakub se za chvíli probral a chtěl pokračovat v mátožné pouti. Jenže sotva vyrazil, něco jej stáhlo zpět a současně zaklinkal zvonek ne nepodobný umíráčku. V temnotě za sebou viděl kapli s křížem. Zkusil vstát ještě jednou, ale se stejným výsledkem. Když mu umíráček zazvonil i při třetím marném pokusu o vykročení, pomyslel si, že tak nějak možná vypadá smrt. „Svatá Barboro, jestli mě necháš odejít, už nikdy se nedotknu sklenice,“ pomyslel si a omdlel. Mezitím ženu přešla zlost a pro Jakuba se vrátila. Odvázala jej od zvoničky a dovlekla domů. Při jeho vyprávění o tom, jak jej svatá Barbora propustila ze spárů smrti teprve když slíbil, že už nikdy nebude pít, moudře mlčela. A Jakub svůj slib plnil, takže brzy se zmohli na malé hospodářství a on mohl nebezpečné práce v podzemí zanechat. (Ostravsko)

Když jsem poprvé pohlédla do očí svého dítěte, bylo to, jako bych viděla sebe. Miška mi byla tak neskutečně podobná. Až po porodu jsem zjistila, že se mi narodila holčička. I když mi všichni, dle babských rad, předpovídali kluka! Michalka se narodila s vrozenou vadou srdíčka, o které už jsem ...

Těch „prvních pohledů“ je opravdu strašně moooc. Vzpomínám si na první pohled, když se Domula pustila zdi a šla jen tak volně do prostoru. Byla jsem na ni strašně pyšná. Slzičky do očí mi vhání první pohled na moji princeznu s ovázanou hlavičkou. Bylo jí 6 měsíců a byla na ...

Proč se říká ranní nevolnost? Ráno je jediné z celého dne, kdy mi není špatně. Nejhorší to bývá večer. Někdy si připadám jako naprosto neschopná a odrovnaná. Nejsem přece nemocná, ale těhotná. Tak proč se cítím někdy dost mizerně? Žaludek jako na vodě a i ty nejpomalejší pohyby jsou nepříjemné. Večer nevím jak si ...

Ač tento článek píši pod redakčním jménem, píši jej za sebe, za Markétu. Ráda bych se s vámi podělila o své redakční začátky... VD jsem objevila asi jako mnoho z vás díky vyhledavači. Po čase jsem se zaregistrovala pod přezdívkou a začala být aktivní. V té době ještě na hlavní stránce staré verze VD svítil ...

Když jsme se manželem seznámili a po nějakých letech dokonce i vzali, otázku ohledně dětí jsme nějak neřešili. Z lékařského hlediska jsem ze začátku děti ani mít nemohla. Ale pak nám bylo povoleno a na přímou otázku se mi dostala přímá odpověď: Dítě? No to ani náhodou. Začalo to skřípat a ...

Dvě čárky… pro někoho splněná touha, někoho zaskočí, pro všechny očekávání. Někdy je cesta trnitá, někdy to přijde ani nevíme jak a kdy… Před lety jsem si plnila své dívčí sny. Svého prince jsem si našla, práce, bydlení by bylo, jen miminko nepřicházelo. Rozběhl se kolotoč vyšetření, každoměsíčního očekávání a slzy ...

Ač jsem byla poměrně mladá, miminko bylo plánované a chtěné. V té době jsem si nepřipouštěla vůbec žádné starosti, neměla jsem pocit, že otěhotnět, jen tak na povel, mnohdy není až tak jednoduché. Toto zjištění přišlo až o pár let později. Ale vrátím se ke svému prvnímu těhotenství. Otěhotněla jsem, jak ...

Nahlédnutím do svého osobního účtu na stránkách VašeDěti.cz jsem překvapeně zjistila, že už to budou tři roky…Tři roky, kdy jsem poprvé zavítala na tyto stránky. Jak ten čas utíká a co všechno se za tu dobu stalo a především změnilo… I když to oproti jiným uživatelkám, které jsou tady ...

Dlouho jsem na těchto stránkách nebyla, kdy se mi to opět poštěstí nevím, ale napadlo mne dnes, když už jsem zde a mohu, podělit se s Vámi o svá zjištění a zkušenosti s dětským domovem. Moje starosti s dětmi vyvrcholily tím, že jsem byla nucena odeslat jednoho z nezletilých ...